ZAS JARO...

Zas jaro zemi krášlí

a květy sype po ní –

ó, srdce, vzpomínáš-li,

jak bylo ten čas loni?

Ó, kolem jaké vděky!

Máj ve květech se vzbouzel,

tak usmívavý, měkký,

tak plný snů a kouzel...

A tak byl duším blízký,

jim pro radost a těchu,

a kvetly bílé břízky,

fialky dole v mechu.

I dnes tam vše to kyne

a ptačí píseň zvoní –

a všechno přece jiné,

ach jiné tak, než loni.

Je zase plno květů

a májem zkvetla země,

a přec v té kráse vše tu

už jinak mluví ke mně.

Fialky tiché v taji

ve stínu bílých stromů

jak vždy zas vykvétají

je trhat, není komu...