Zas jednou.

Ó pohlédni zas jednou v oko moje

tak celou duší, v níž se lásky chvěl

svit zázračný, by v písní mojich roje

zas akkord štěstí toužně zazvučel,

by srdce moje zapomnělo,

jak pro tě dlouho, dlouho touhou mřelo.

Víš, moje srdce zapomínat umí

chvil žalů, když v ně zrak tvůj zasvítí,

když sprcha slov tvých nad hlavou mi šumí

a naděje mi nechce odníti,

ať mizí všecko s času letem,

že láska má ti – celým bude světem.

Ó, pohlédni v mé oko zase jednou –

tím dlouhým v duši mojí tonutím,

tou radostí, jež záříc mocí hvězdnou

pel zlatý zůstaví mým perutím,

ať do nebe si cestu klestí

tvé velké lásky nesouce si štěstí.