Zas jednou rusý mě vlas,

Zas jednou rusý mě vlas,

a modré oči uchvátily,

jakobych bídný duší nebyl, jakoby lásky byl pro mě čas,

tak zjev její ladný, bílý

vzrušil mě zas.

Ký div, že vracím se ze sněhu, ledu

k zeleným lučinám, vrbám na potoku,

ký div, že se zanícením v oku

ve světě krásu jen zřím místo vředů.

Tak rád opět vzdychám po studentsku, s bolem,

při měsíčku večer patřím žádostivě (slavíčkův zní hlas)

k jejímu oknu a hodiny chodím marně kolem.

Zachovej mi „Ji“ pámbůh milý! –

Zas jednou rusý mě vlas

a modré oči uchvátily.