ZAS MINUL ROK.

Zas minul rok. – Spad’ list se stromu času,

co dřív se blahem v ptačí písni chvěl,

a v slunci jásal, jako smaragd bájný...

u věčnost spěl.

Zas minul rok. – To zbělel obru času

na hrdé hlavě jeden černý vlas.

Však proto věru neskloní ji níže,

dál vládne zas.

Ó, kolik listů svěžích v srdci svadlo

za chvíli tu, již život zove rok,

ó, kolik květů zašlapal a zničil

dnů teskný krok!

A přec, kdy čas svou mocnou kyne dlaní

a nový rok – květ – zatkne zemi v hruď,

vše zapomněno. Květ tak svěží, vonný...

žij, šťasten buď!

A v oku slzu starých utrpení,

na retu úsměv – budoucnosti taj –

na troskách žití znovu budujeme

si klamný ráj.