Zas nová píseň!

„Zas novou píseň!“ tak vždy ironicky

jste ptával se, když nerozhodným krokem

jsem večer k šachům sed’, a jedním skokem

juž bral jste věž – já dál táh’ mechanicky.

A na konci jsem prohrál jako vždycky.

A znova zas; čas plynul líným tokem,

marsala v číši zlatým bleskla okem,

a v zátky ruch zněl smích váš homerický.

To dávno juž. Teď aspoň chvála bohu

vždy novou píseň klidně dopsat mohu,

a jestli přec mne někdo z dumy vzruší,

rty ženy mé to jsou. Nad marsalu

je sladší víno jejích korálů,

a vaše otázka jim nejlíp sluší!