ZAS NOVÝ KLEP.

Zas nový klep, a věru stojí za to,

i naslouchá mu jako hudbě tónů;

nad vějíř ku starému seladonu

se chýlí, v očích lesk a smíchu zlato;

a mladé ňadro chví se těsně spjato

a šíj se leskne sněhem v luzném sklonu.

Co všecko dal by rád za chvíli onu,

jež prchla jeseně jak listí sváto,

když milovával! – Teď miluje zase,

však tenkrát mlád byl, láskou hluch a slep,

tak chvilka tato oné podobá se.

A totéž jitro, týž vzduch jako tam,

po plesu zrovna pro ten hloupý klep

když rozešli se. – Pro vždy zůstal sám.