ZAS PŘIŠLA ZLOBA...

Zas přišla zloba a řekla: – Jsi kořist moje!

Mám sílu, mám lži a klamy, již zanech boje!

Tys k hvězdám toužil svou duší? Jsi prach jen z hlíny!

Chtěls štěstí stavět si hrady? Hleď, zříceniny!

Sny tvoje, tužby tvé všecky jsou přelud vratký,

syn země v prach se zas vrátíš zpět bez památky!

A já jsem děl: – Ať tvá zvůle mně křídla sráží,

chci k výši, na štítech dobra chci státi stráží!

Štvi dál mě, zlobo ty krutá! Nad hmotou duchem

svit jitra, myšlenka vzejde přec věčným vzruchem!

Ať v srdci pochybnost hlodá, hruď bolest střebe,

jak fénix Ideal duše přec vzletí v nebe!