ZAS PŮJDEŠ DUŠÍ MOJÍ –

Zas půjdeš duší mojí, až se Paříž setmí,

a plachá touha skončí o návratu sen,

až zpustnou cesty v parku opuštěné dětmi,

a s gaminkou svou stichne ve tmách cabotin.

A záře vzplanou v oknech – Bude svátek všude,

až vlny denních smutků v klid se ustrojí, – –

Zas přijdeš jako ve snách do samoty chudé

a štěstí bude hostem v tichém pokoji.