Zas sladká vesna...

Zas sladká vesna širou zem

oblekla v květiny

a já se ptal: Kde pro mne květ

je ze všech jediný?

Šel cestou jsem i lučinou

i k horám, v skalnou sluj,

a mnohý květ jsem utrhnul,

však nebyl to květ můj.

A ptal jsem se: Což neroste

květ pro nikoho z nás?

a v prsou mých kdos odvětil,

jak z mhavé dálky hlas:

„Kdes na dalekých ostrovech,

kdes v říši snů a dum. –

Zde ještě nikdo nepřitisk’

jej ke smrtelným rtům!“