ZAS U RAKVE.

Zas stojím u rakve – a nemám slz už ani;

v mých ňadrech pusto jest a pusto v mojí hlavě,

jen vím, že divoce mi tepna buší v skráni,

a kdyby nezaštkal kdos vedle mne teď právě,

já myslil bych, že sním – – –

Že matička má mrtva? – Lež to bídná, bídná!

Kdo odvahu máš, ještě opakuj to znova!

Tvář matičky mé drahé usměvavá, vlídná –

a ta zde přísná, chladná, jako mramorová –

To není ona – ne!

A přece jest! Neb hle, kdo kolem rakve kvílí,

jsou moji bratři rodní! – Ha, již víko nesou!

Krev srazila se k srdci, – srdce mře a šílí –

a v oku ani slzy, jen se brvy třesou – –

O, matko, matičko!