Zas v dumání jsem prožil den,

Zas v dumání jsem prožil den,

byl pěttisící asi, –

ach teskno, teskno pohlédnout

na všechny ty mé časy!

Jako bych v plané pole zřel,

je bolno mému zraku:

den vedlé dne co hluchý květ,

květ divokého máku!

Co jednobarvý máku květ,

jenž skloněn sám tak v sobě

v půl myslí jen na žití slast

a v půl již o svém hrobě!