Zas z pod kaply smutek sladký zvoní,

Zas z pod kaply smutek sladký zvoní,

Zas kraj trvá v temném dumání;

Slunko schválně mešká po stráni,

Aby mohlo vnímať píseň o ní.

Slavík stoulí, stromy slzy roní,

K slyšení se větví uklání;

Příroda se dává v klekání,

A květ padá chtivě od jabloní.

Jaké hudá z hloubi této hoře?

Pochovali tady sličnou krásku,

Pochovali svatou k Bohu lásku.

Vstaň zas lásko, vynikni jak zoře,

Krásnou vesnou vzejdi po prostoře,

A slast rozlej světem jako moře!