Zase? (2.)

Ach darmo hlavu bolem obtíženou

a lásku darmo kladu ve sna klín;

mé cesty v tmách, můj zrak se v dálce strácí,

ach světlo tam – zde já – neštěstí syn!

Můj darmo pláč; tam, tam jen lesk mě volá,

tam touha má, a běh se nestaví,

tam vznést se chci – však tiše musím tisknout

jen zoufalstvím bol k srdci krvavý!

A tak jsem sám; ověnčen bolu květem,

jejž vzpomínka mi trním propletla,

mé srdce kamen – tak se kladu ke snům –

můj domov pláč – a vlasť má u světla!