ZASE...

Jde se mi tak hezky – kolem svěží ráno,

na trávu sed’ mráz,

po brázdách je plno zlata rozmetáno,

nad ním letí čas...

Psali loni z Prahy: „Hochu, založ ruce,

ulom’ peru hrot!

Ve Vídní se zlobí, přijde persekuce

a s ní troška psot...“

Lány kolem leží, jak ležely loni,

všecko tentýž zjev –

vítr honí žluté listí pod jabloní,

s třešní padá krev...

Uplynul rok... Podzim... Z Prahy píší znovu:

„Přelož ruce v kříž,

by šlo chvíli tiše, poruč zase slovu

a t. d.... Víš!“ –

Nad krajinou vítr donazimy hvízdá,

listí v cestu smet...

Pod našimi krovy vlaštovčí jsou hnízda –

jsou tam naposled? –