Zase mrazy sněhosypké

Zase mrazy sněhosypké

kryjou jíním les i stráň,

viz ten javor konec lesa,

list mu žloutne, dolů klesá,

vzdychá, pláče, pohleď naň!

Zahleď se jen v ono listí,

nežel, zákonem je tak,

vzejde jaro v dol i horu,

bude čilo na javoru,

sluch se potěší i zrak.

Jak s javoru žluté listí,

v jehož známky duch se včet’,

musí z nitra bouř odnésti

drobné naděje a štěstí,

než mu činem vypučeť.