ZASE PŘÍTOMNOST 1935 – Č. 5

Floskule známé, tanec sofistiky

a zkroutí, co se nedá, co se dá –

ne, nepustím se s ním do polemiky,

vždyť je to dobře známý Peroutka.

Jen radím mu, ať nechá na pokoji,

mé verše – mnohý básník uznaný

dojista blíže umu jeho stojí,

má Hory, Seiferty a Neumanny.

A potom: nevím, co je větší skvrna,

já aspoň za nic nechtěl bych dnes být

žoldákem v dílnách pana J. S. z Brna.

A rozhod jsem se s pražským J. S. jít,

co volný člověk. Nález Budoucnosti

– dodávám v posled – musí rozhodnout,

zda práv by Pán a jeho vrtichvosti

či básník samotář a jeho soud.