ZASLÁNO.

Vy mýlíte se, tuším, pane drahý,

mníte-li, že jste větším gentlemanem

než parvenu, jenž v zámku zakoupeném

dal v starý portret vkresliti své tahy.

Jste z dandyů, jež dandy pozná záhy: –

dle sprostoty, již kryjí krásným jménem

té hrdosti, jež v srdci povýšeném

plá zlatým erbem nad pyšnými prahy.

Zpod lesku velkých slov Vám čouhá cosi

jak potřísněná sukně pod sametem,

jejž v dražbě zakoupený duch Váš nosí.

Mám starý rapír doma, pane drahý;

rád v lodyhu se mění s rudým květem

a vždy je gentleman, ač vždy je nahý!