ZASLÍBENÍ Z RÁNA.

Někdy se probudíš z letního rána:

kdosi tě nadzdvihl tiše.

Vše bíle se usmívá; okna jsou zotvírána.

Slyšíš: zem’ z hluboka dýše.

Jsi lehký jak světlo, jsi křehký jak dým,

a země je ze zlatých par.

Nějaké slavno jde srdcem tvým,

schýleným přijati dar.

Myslíš si: příslibem byly mé dny;

dnes všechno je na dosah dlaní.

A na lukách srdce jinošské sny

hrají si, družina laní.

I myšlenky ranní jsou neztížené;

jak vlajky jsou, na pozdrav vyzdvižené,

jež do jitra růžově planou

někomu na uvítanou.

A všechen jsi prapor ve větru smíchu;

jak dokořán brána je svět.

Rozumíš hlasům, rozumíš tichu.

Víš: v tobě je ukrytý květ.