Zaslíbený kraj. (IIl.)

Slyšíš? Za námi se zvedla písně smělá vlna!

Tak jenom puklé srdce umí zazpívat.

Pojď... Pláň bdících lidí plna.

Přes rokliny a strže lži v kraj pravdy jdou se podívat.

A v nočním tichu světlem měsíčním již nejdem zcela sami.

Za námi hoří vegetace lži ve opuštěných zdech.

Do rythmu kroku našeho se druží milý popěvek a známý.

Pojď, a v ruce mé mi teplou ruku svoji zahřívati nech.

Pojď, dej mi ruku svou, jak já ti dávám svoji,

a s bratry půjdem’ přes skály a přes propastí lest.

A ruku v ruce padneme-Ii, smrt nás nerozdvojí.

Však nepadnem’. Slyš jen, co vítr povídá: jdete žíť, jdete rozekvésť...