– Zašlo slunce za modravé hory,

Zašlo slunce za modravé hory,

Poslední v oblacích požár plane,

Lehký větřík temným lesem vane,

Pernaté sen v náruč jímá sbory.

Vzdálené se v soumrak tratí dvory,

Zdá se svět, že v temnu pozůstane;

Však jen zdá se, v brzku Lůna vstane,

Světlem svým osvítí všecky tvory.

Vzešly hvězdy v rouchu jasném, zlatém,

Na vysokém z tmělých nebes trůnu,

Předcházejíc kněžnu noci, Lůnu,

Spatřily mne na zarostlém hrobě; –

Žaly kryji ve srdci rozňatém,

Touhou plál jsem po minulé době!