Zásluhy ještě zbývá moře. Výš!

Zásluhy ještě zbývá moře. Výš!

Svět odhalené poklady a taje

žďá její zřít, líc flóru Sais báje.

Metopy, cameje ne sbírat lós jen zbývá

ér charých v trosky, sporý rum v žeň kývá

ať, neskonalost zve-li: V dóm pojď blíž!

Avšak ó přijdiž, cnost mzdu nesmrtnosti

strádati můž’. Mistrovství zlatá cróna

pravého v abstinenci kvést můž’ vonná,

nard dýchat vděku, blaha. Den buď žítí

v heslo a tmesi, linea ať svítí

též nauk, svého dbej! Parce nech bdíti

ku stroji kužele o ostatní,

v péč, dílo jeho. Ty své hledat mni

a tkáti. Oeconomuj s časem, svije

se cód i manuál z dnů historie

tvých, héra historiografa ve obdobu.

Tvé memoiry nechť stínem mih dusí,

pusť uzdu, páku z dlaně mih, hlas v mdlobu

vzní, vzpluje, vznoří se: Oeconomovat se musí!

Leč siesta, spočin činnosti přerytí

a péče tvé zda značí, dělnosti

grazie družkami jsou, čest se druží

a blaho k dlani pilné na oruží.

Jsi břemenem si v nouzi činnosti

a nedostatku. V kyv prach hodin v láci

stroje, hle, v memento, tož přesypací

hodiny, spěch chvílí v uprchnutí

ať kreslí brzkém, popel, v nějž vše zvrací

se v sled. Manual praeceptorky všech

dí větší, historie tož v zkazky tknutí

a látky sieclů moudrosti. Břeh

a nerv jest nelpět stoudné časovosti

na skoré, výš ve pozorovatele

vznést úvaze se, střízlivosti bděle.

Tak pontifexem prozřetnosti skvělé

též historie jest myst, on jiskru střeží

ferule Japeta, vestaly lampy světla,

jež z amba pravdy minulosti vzlétla

a zkazky. Toť dědictví jest dobra

dělníka role, hodné píle obra

a péče, z klasů zavržených zpráv

by zrno pravdy spravedlnosti kdys vybral práv

též. Hle, skráň mistra v Aurory nach v snech,

s přirozností jak kráčí obezřele

vnov v krok týž ve shodu, střet, krytí,

splynutí rythmů dvou.

Ó teplo žítí

a srdce syté světlo ducha k spití,

ó svatost volnosti! Váš vděk buď zdráv!