Zasnubuji se s Tvou duší...

Zasnubuji se s Tvou duší

od věků mně předurčenou,

než jsme přišli na zem boží,

krví, potem prosycenou.

Než jsme přišli věčnou drahou

slzavého do údolí,

kamení kde místo chleba,

trní kde nám roste z polí.

Zasnubuji se s Tvou duší

na pouť údolím tím bolů,

kde nás život s výšek ducha

strhuje vždy k zemi dolů.

Zasnubuji se s Tvou duší

věčným, svatým zasnoubením –

staneš se mé duše srdcem,

staneš se mé mysli sněním.

Ty budeš mým sluncem jitřním,

Ty budeš mým dechem vesny,

Ty budeš mé duši křídlem

při vzletu nad obzor těsný...

Zasnubuji se s Tvou duší

na pouť v zemi zaslíbenou

za bránu až, lidem těla

na sto zámků uzamčenou.

Bůh když jednu dříve vezme,

druhá duše počká na ni

za tou branou, která duším

otvírá se v umírání.

A pak naše cesta bude

jak nit časů nekonečná,

ode hvězdy k hvězdě půjde,

jako život duší věčná.

Věčná, jako než jsme přišli

do údolí utrpení –

nežli naše rety vzplály

v naších duší zasnoubení...