Zastaveníčko.

Růži v ruce chtěl jsem jít,

Milenko, ti povědít,

Že mám srdce plné tebe,

U tebe že hledám nebe.

V záři tvého pohledu

Však nic s řečí nesvedu.

V tichém zmatku růži trhám,

Květ po květu před tě vrhám,

Měj ten vonný růže květ

Za výklad, co tají ret,

A mně okem laskavým

Pokyň: „Já ti rozumím.“

Musím srdci ulevit,

Musím tobě vyjevit,

Že mé srdce láskou hoří,

Že ti duše má se koří.

Proto v nočním ztemnění

Zpěv můj pod tvým oknem zní:

Až ti dřímek sklíží víčka,

Pusť hravé sny do srdíčka.

A při zvuků vlnění,

Když v blaženém rozchvění

Obraz můj ti malují,

Šeptni: „Já tě miluji.“