Zastaveníčko.

Nespi, nespi, dívko krásná,

Ostav měké lůžko své;

HIe jak hoch i luna jasná

Ven tě teď ve spolku zve!

Neslyšíš-li strun mých znění?

Již-li tě objímá sen?

Či tebou mé nehne pění?

O vyhlédni z okna ven!

Zde stojím! Neníť tma hustá –

A nežádám věru moc,

Jen by tvá zašeptla usta:

„Hochu drahý, dobrou noc!“

Jak by zněla slova z ráje,

Proniknou mé duše noc;

Zazní struny – zazní háje,

Zazní: „Milko, dobrou noc!“

Pak mé oči ještě jednou,

Jevíce mé lásky moc,

Vzhůru k okénečku vzhlednou,

Zkazujíce: „Dobrou noc!“