Zastaveníčko.

Lesy se ztišily již.

Šero se schýlilo níž.

Hvězdičky svítili jasně.

Zdřímáš, ó milenko? – spíš?

V stříbrné jasnosti své

Září na tvářinky tvé

Měsíc, jenž vznáší se výš;

Spíš, drahá milenko? – spíš?

Sotva že uplynul jen

Rozmile zjasnělý den,

Pění víc neslyšíš mého;

Baví tě líbezný sen,

Líbá teď hubinku tvou,

Tváře, jenž k rozkoši zvou.

Kýžbych na chvílčinku jen

Mohl být, děvče! tvůj sen!

Dobře se panenko měj,

Tichost ti pokoje přej,

Větříčku! příjemným dechem

V kadeře líbě zachvěj,

Tiše se přes lůžko vznes,

Občerstvi milenku dnes,

Kvítí jí po tílku sej!

Dívčinko! dobře se měj.