ZASTESKLO SE MI.

Zastesklo se mi po přátelství lesů,

teď v noci alejí jda sám a sám...

V svém srdci plno jarních vůní nesu

a zem se teprv chystá k dřímotám...

Ten smutek jejich přes pole sem vane,

jakoby rád mne k sobě přilákal

a těžké bolesti své, zotvírané

v mou duši vyšeptal a vyplakal...

Ten smutek jejich cítím instinktivně...

Každý vzdech větru v struny uhodí...

Ten může cítit hořce tak a divně

jen cikán, jenž se lesům odrodí.