ZASTESKNUTÍ.

Můj domku v polích, jak se mi už stýská

po samotě v tvých několika zdech,

po zahrádce, v niž teď už podzim leh’,

a která růží poslední se blýská.

A tichý smutek u srdce mne stiská,

když vhroužen zrakem v moře pražských střech

své duše na dně slyším dlouhý vzdech:

můj domku v polích, jak se mi už stýská!

Je volno touze pod oblohou volnou,

kde z hloubky noci země slyšíš dech

a amen šeptat vlastní horký vzdech,

kde věčné pravdy k jádru duše prolnou,

a žít je snadno, i když smrt je blízká.

Můj domku v polích, už se mi tu stýská!