ZASTŘENÉ OKNO.

Nesmělé kroky děcka zřídka zabloudily,

v ten chladný pokoj s oknem zastřeným,

ve vůni resedy a ve vzpomínkách teskných,

jenž zdál se snít jak s okem přivřeným.

Jak divný stesk by šel pokojem, v jehož okně

sen motýl mrtvý dosnil o květech;

pohádky o divném tajemství v očích dětských,

vždy zvědavých rozesnil očích těch.

Po čemsi minulém, co už se nenavrátí,

stesk jakýs pokoj jakby v sobě skrýval,

v mlčení chladném, v sebe uzavřený –

na skříni číňan smutně hlavou kýval.