Zasvěcení.

Ó, kdybych ty můj Jeníčku

Mohla chvílku s tebou být;

Jen dost malinkou chvíličku –

V níž bych mohla vyjevit:

Jak mi smutno je po tobě,

Jak tě líbám v duchu svém,

A jak blouzním v každé době

O tvém srdci rozmilém!

Nevídáš mne podle sebe

V každé chvíli, minutě?

Necítíš jak hladím tebe,

A že k srdci vinu tě? –

Jeníčku můj, co as děláš

V žalostné své samotnosti?

Viď, že bez mé lásky neznáš

Žádných v světě blažeností!? –

Kdybych mohla lístek psáti,

Vdechnout v něj ty city své,

Buďto luně pošeptati,

Co má sdělit duši tvé;

Napsala bych všecko, všecko –

Poslala bych kytičku:

Že se těším jako děcko

Na tvůj návrat – Jeníčku!

Sni o lásce mojí k tobě,

Že té tvojí rovná jest,

V jednu sloučíce ty obě,

Vše pak budem spolu nést!

Co nás potká, co nás ztíží,

Nezlekáme my se tím,

Nechť se nám i zkáza blíží,

Ničeho se nezděsím! –

Nikdy neopustím tebe,

Vždy tě budu milovat,

Za tvým krokem chci to nebe

V zemském ráji stopovat.

Tyli umřeš, umru sebou,

Jak ta duše s bohem svým –

Všude budu, všude s tebou –

Vždyťs mým blahem jediným! –