ZAVANUTÍ. (I.)

A byl to podzim. Podzim chvíle šťastné,

kdy nebe modré a vše jarem vlažné,

že maně hledíš na obzory jasné,

zda neuvidíš plovat ptáky tažné.

A byl to podzim. Jeho dotek hebký

jakoby sáhl na všecky i na vše.

Zvonivý jásot padl do kolébky

a chodci přešli, úsměv děcku davše.

A byl to podzim. Zdvihl bezvýznamné,

v detailu každém mohl’s kouzlo čísti.

Zavanul vítr. Sypalo se na mne

odumírající, mdlé listí.