ZAVÁTÉ LISTÍ. (5.)

Pustinou se vine potok nezkalený;

Kdož ví, kde se zrodil pramen stříbropěnný?

Z temné země vyšel, do země se vrátí –

Neznaný procitnul, neznaný se ztratí.

Kde jím vlažená však lada rozkvítají:

Tam i blahoplodné stopy jeho znají.

Takž i člověk mnohý, o němž nikdo neví,

Kam a odkud vzešel – v činech svých se jeví.