Zaváto.

Ve žlutém listí teskliv kvílí

své trudné žaly bouřný den,

a rozchvěnými ňadry pílí

cit úzkostlivě rozželen.

Proč truchlí? – V lesa půdě vřesné

se znova zrodí květná zvěst,

až jaro v zlaté ruce plesne

a zlíbá stromů ratolest.

Ne srdci tak... Ó žití klamy!

Hruď chvěje se a vzdychá ret...

Pod zavátými vzpomínkami

zda vzchází život v plný květ?