Zaváto všecko!

Zaváto všecko – luhy a sady,

aleje dlouhé, květoucí řady;

jak by je smutek do rána stih,

v kadeřích že jim bělá se sníh.

Pusta je země – mrtvo je všady;

ty lesy jako zakleté hrady,

jak zlatý paprsk dotkne se jich,

tisíce slzí zaplane v nich. –

Od kaple Tvé tak dívám se v dáli;

v duši jak slze touhy by plály:

Ó vesno mládí, snové o štěstí,

chtěl jsem vás v žití peřeje nésti,

tak jako matka nese své děcko;

kam jste jen prchli? – zaváto všecko!