ZÁVĚREK.

Tak všecek hněv i všecek žal

jsem vyzpíval,

a co mnou chvělo prudce,

čím krvácelo srdce,

to dávám dál.

Pod hruší v polích stojím sám

a naslouchám.

V žluť slunce zapadává,

v tiš zvon se rozhoupává

bim bam, bim bam.

A níže s větví ke mně slet’

jen s hrušně květ,

v obzorech šedne pára,

leč v srdci dál to hárá,

se bude chvět.