Závist.

Padly bílé sněhy,

cesty v šeru sváty,

uzavřeny před žebráky

na klíč tvrdé chaty.

A já, tulák chudý,

o domov se modlím,

pěstě stisknu – až do jar svých

ve vánicích prodlím.

Nevím, kdy tam dojdu,

hlad a mráz mne kruší –

a v těch chatách světlo – teplo – – –

Jde to závist duší?