Zavolám do lesů.

Zavolám do lesů hlubokých,

slyším své volání zpět,

nezní tvá odpověď sladká z nich,

a já bych plakala hned.

A já bych uzlíček svázala,

spěchala nocí i dnem,

až by tvá slova mi jásala,

že ve tvém objetí jsem.

Až bys mi do srdce zavolal,

jak mne máš, miláčku rád,

tak by mne žádný král nedoved’

oblažit stotisíckrát.

A když tak do lesů zavolám,

myslím, že slyšíš mne kdes,

že se mi někdy přec ozveš sám

jako ten hluboký les.