Zavřeštěla harmonika – a on zpíval

Zavřeštěla harmonika – a on zpíval

o jiskrách v hrdýlku slavičím,

zamručel na svět jeden filosof – a on zíval

s vesmírem hrdlem bulíčím,

moucha zhynula – on zmíraje hlavou kýval.

A pěl tak něžně, bouřně, hrozivě zas;

jak voda když mluví, jako hrom z dálky,

přívalem zuřící války,

a míchal krev a mlíko, krásu, hlad a květy, mráz.

On druhý Šimon. A boha v papír tahal

zneuznán, v srdci svém genius, velikán,

kdo za to, že zouvák chyt, po lyře když sahal.

Umřel a pohřben jest s žalným naříkáním,

dali mu desku, a do nebeských vešel bran.

O my, my všichni, kteří jdeme za ním – –!!