ZAVŘETE NAŠE DVORCE...

Zavřete naše dvorce, zavřete petlicí,

a nechte nás zde žíti, ach nechte, samotné,

když bouře rozhučí se v noci nad krajem,

my budem tady jen v svých jizbách tiše lkát.

Již dlouho na koních jsme v slunci nejeli,

již dlouho nikoho jsme v polích nezřeli,

tak slabí byli jsme, že smíchy milenek

nás večer do lesů nevylákaly.

Již není o čem snít, již hvězdy nevyjdou,

a vyjdou-li, my přece nebudem jich zřít,

jen srdce zacuká, když slunce zapadne,

a opět zacuká při prvních zábřescích.