ZAVŘI OČI.

Nedívej se z okna, prosím,

až pojedeš vlakem zpět –

mohla by jsi někde snadno

rudé květy uvidět.

Od vidění blízko k touze

rudé květy v klínu mít

a od touhy blízko k činu

za rudými květy jít.

Zavři oči, zavři duši,

poupětem se růže staň,

které čeká, až zas slunce,

žhavé světlo svitne naň.

Srdce moje tím je sluncem,

v jehož žáru shořet smíš,

aby navždy splynuli jsme,

až zas ke mně přiletíš.

Nedívej se z okna, prosím,

vždyť by každý bílý květ

mohl zrudnout a trať celá

svítila by krví v svět!