ZAZNÍVEJ!

Zaznívej, má písni! Není dosti vzdechů,

smutků není dosti, které z čistých tůní

za večerů temných prýští z vonných mechů,

napojené rosou, svěžích vřesů vůní.

V doprovodu stesků, které ulehají

v letních vlahých nocích v duši závějemi,

fanfárami zvučí, na hoboje lkají,

uspávají snivé srdce nadějemi.

Opřádají zemi, v květech žhavě planou,

jako luzný přelud v dálce světélkují –

a svou přízi skvělou z hořkých smutků stkanou

na rov čerstvý věsí, v ticho šerých thují.