ZÁZRAČNÁ OŽIVENÍ

V samotě opuštěné si zvykl zpívat pták,

písčiny oživil člověk a byl tam šťastný přec.

Na holé skály se přimknula líska a jalovec.

Osamělost mou navštívil jarních bouří mrak,

zelenou travou přikryl, oživil znameními

dobrých srdcí, abych se dorozuměl s nimi.

Proto mne mají lidé i duchové zemní rádi,

větrové jako trávu mne objímají a hladí.

Zvláště v mém srdci cos travami hrobů provívá,

něco tam v hloubce se kolébá, stále co ožívá.

Svůdný les byl kdys mé srdce, kam zabloudila

před léty dávno moje milá,

a tam už dávno leží někde pohřbená,

živá však dosud, dosud má bílá ramena,

někdy se její hlas ozve a její smích,

ze vzlyků jarních dnů, slunných a větrných.