ZÁZRAČNÉ CESTY.

Zázračné cesty slunce otevřelo,

a tys jich neviděl?

Ztemnělé pozdní slunce jako střelná rána,

jež zahojí se, odcházelo,

a všecko odhalilo naposled:

prameny kouzelné, v nichž věrně blankyt bděl,

zahrady čarovné, v nichž neopadal květ,

a píseň, která nemá býti dozpívána,

a zlaté plody slibující sílu v dar

bouřlivých, obětavých jar.

Již světel nikde nebylo, ni slunce, luny, hvězd,

a cesty svítily všech vroucím odleskem,

jak čekaly by ještě na příjezd

velkého Štěstí zakrytého noci Snem.

Zázračné cesty – s dálkou tajemnou

odvážnou věčnost objevují přede mnou

a lotos, růže kvetou z jejich kamení

a slibují nám nesmrtelné štěstí – Nám.

Bránící řetězy jak žhavé tepny odpoutám

a půjdem osamělí, na vždy spojeni,

a nalezneme rozluštění všeho na cestách

zázračných a otevřených do nesmírna.

Nejvyšší dotkne se nás struna smírná:

královsky zapadlého slunce nach.

Zázračné cesty čekají,

v hlubiny snův a v závrať pravdy volají.

A jasno je mi teď a klidno v prsou již:

vím, že je uvidíš.