Zázračný květ.

Na tebe jsem myslil, drahá,

a když k noci spěchal den,

snil jsem, že mi z mého srdce

lípový vyrůstal kmen.

Jeho větve plné květu

zmáhaly se šíř a výš,

zmáhaly se v ony dálky,

v kterých pro mne skryta dlíš.

Ty jsi sedla v jeho stínu,

umírniti líčka pal,

a on všecky svoje květy

na tvou hlavu sesypal.

Ty jsi ale nevěděla,

že ten květ má mladá krev,

že to tiché větru vání

posvěcený tobě zpěv.