Zázrak.

Že jsem tě našel v bludné světa pouti,

to zázraků je zázrak svrchovaný,

já obvazky již strhal s každé rány,

já poznal vše, co bolí a co rmoutí.

Já byl jak list, jenž vadne a se kroutí,

já anděla zřel u rajské stát brány,

a s mečem nahým „Zpátky!“ křičel, „many

tvá nemá poušť, ty musíš zahynouti!“

Kdes vzala se, tak líbezná a čistá,

tak milá, sladká, vonná, opojivá?

Mně bylo, jak by Jidáš líbal Krista.

Já věděl, co ti bouřlivá a divá

a nezkrocená láska moje chystá,

a líbal přec – ó buď mi milostivá!