Zázraky.

Potůčku vlny přes oblásky

co dívčí smích se pramení;

tajemné jako šepot lásky

jest mladých stromů šumění.

Ty malé kvítky – kdož by hádal?

se smějí a se milují,

a kdyby duch můj věčně bádal,

kde větší moudrosť: najdu ji?

Milostně ve kři volá ptáče

a odpověď zní z daleka;

mně při tom slastí srdce skáče

jak pravé srdce člověka.