Zbabělci. (II.)

Kdo couvli malodušni, bez odvahy,

jež plachá bázeň schvátila jak mor,

kdo zalekáni před volnými svahy

svrženi byli s nebetyčných hor,

kdo složili své ruce v malomoci,

by sekeru jim v hrdlo vložil kat,

jsou v posměch dni a k povržení noci.

Vteřiny pálí. Přestaňte už lkát!

A nelitujte! Trest to za jich vinu.

Svým pravnukům svit slunce zastřeli.

Vložili hanbu v nitra svojich synů.

Zbabělí! Třikrát zbabělí!