Zbabělci. (IV.)

Kdo váhali svých otců hanbu mstíti,

jho nesli dál a beze studu už,

kdo učili své děti vrahy ctíti

(země s miliony, kde nežije muž!),

kdo sčítali a počítali plaše,

zakřikli ruku, která chtěla bít:

prokleté třikrát zbabělosti vaše!

Vteřina žádná neposkytni klid!

Nechť noha pána šlape vaši šíji,

nechť plivnutím on ráčí poctít tvář!

Kdož z tragedií přešli v komedii:

Odhoďte lhavou svoji svatozář!

A vaší žízni nenapadni rosy,

pot hrůzy pijte svojem na čele.

Buď kletá země, zbabělce jež nosí,

a matka, která rodí zbabělé!