Zbabělci. (V.)

Než zbabělci svou bídu maskovali

přílivem hladkých, pěkně znících slov,

filosofovat zdárně počínali,

odívat květy pěknými svůj rov –

Tisíci hesly kryli svoji bídu

a věty jsou, jež k spánku konejší.

Tisíci hesly lichotili lidu.

Oh! Zbabělci! Byl jimi bídnější!

Suggesce jejich hanbu cítit brání.

A pro posměch stud byl jim staletý.

Had u jich prsou syčí bez ustání:

Kdo snížil lid svůj, budiž prokletý!