ZBLOUDIL JSEM S CESTY...

Dnes pochopil jsem, že jsem zbloudil s cesty,

s té jediné, jež k cíli přivádí.

Pro touhy veliké, sny s gigantními gesty,

já zapomněl jsem zcela na mládí.

Zbloudil jsem s cesty... Měsíc pode mračny,

a nevidím ni na krok před sebe.

Opodál číhá vrah můj krvelačný.

A je už marno prosit do nebe.

Tož tady zvadnu, jedovatý kvítek,

a – zbloudiv s cesty – padnu do bláta.

Rodiče cnostní buržoasních dítek!

Výstražný příklad vám dá bajka ta.