Zbloudilá

Vždyť mi každá cestička

dobře známa byla;

jak se to jen mohlo stát,

že jsem zabloudila?

A tak jasně měsíček

na obloze svítí –

přece nevím, nepoznám,

kudy odtud jíti.

Chybila jsem cestičku,

kde se křižovala,

tam jsem ještě „dobrou noc“

Jeníčkovi dala.

Chybila jsem cestičku

jenom při loučení;

oči se mi zkalily

v toužném políbení.

Mylná cesta, jež mne chce

vzdálit předrahému,

a jen ona pravá jest,

která vede k němu.